...a jeste sopky a taky misto, kde ted budem dva dny bydlet...
čtvrtek 30. září 2010
30.09.2010 - ostrov Java - Pandangaran - foto
...a jeste sopky a taky misto, kde ted budem dva dny bydlet...
30.09.2010 - ostrov Java - Pandangaran - foto
...a co ze je diky Helmutovi mozno v indonesii spatrit?...
30.09.2010 - ostrov Java - Pandangaran
ahoj do ceska z tropu...
tak jsme tady, uzivame vedra a vlhka a kokosu a bananu a opic a dzungle a usmevavych snedych bastardu, ktery chtej jediny: oskubat nas, ale furt se smejou, takze se oskubavat nechavame, i tak je to tu strasne levny (az na pivo...sakra) a vsechno dobry a priroda krasna.
prvni serie fotek je jeste z ulanu a z letu. Vsechno probehlo hladce, kola jsme nakonec prodali (600Kc / kus :-))) aspon bylo na posledni pivko vecer, nastup do letadla ok, peking byl ve znameni stresu na prestupu, ale i to se zvladlo, mezipristani v Xiamenu taky (je to na jihu ciny a uz tam bylo jasny, jaky dusno, vedro a vlhko nas tu asi ceka) a ejhle, jsme v Jakarte. Na letisti jsme prozevlili asi 8 hodin, trochu se vyspali v hale, pac na desatou nas hodil taxik do jakyhosi kramku na severu Jakarty, tam sidli Elen, zena pavla Zvolanka, kteryho jsme splasili na netu a kterej nam necha nepotrebny zavazadla v tom kramku na dva mesice. Navic nas pozvali na obed a nechali nas u nich 2 noci prespat.Timto diky vam Pavle s Elen, vsak se ale jeste uvidime. Navic nap propujcili synovce Jimmyho, kterej byl nas pruvodec po dva dny v Jakarte, vsechno nam jaksepatri ukazal a vysvetlil a na vsechno odpovidal, furt se smal, pak ale mu najednou usmev zmizel: Jimmy, prosim, sice jsme na tom nikdy nejeli, ale ted chcem a nicemu nerozumime...mohl bys nam prosim pomoct s nakupem MOPEDU??? Jimmy pomohl i kdyz o nas ted bude mit asi 3 tydny strach :-)
Je to tak vazeni, stali jsme se majiteli Yamahy Mio Sporty, ma to 115cc, zere to asi 3,5 litru/100 km a jmenuje se to Helmut. Helmut je nejlepci kamos (zatim az na jedno pichnuti se snazi byt spolehlivy) kterej nas proveze na 3 tejdny celou Javou, proveze nas rychle, skoro zadara a uz ted vime, ze jeho budouci prodej oplacem.Jo, a stal devet melounu :-)...rupiji
Prvni trasa vedla do oblasti sopecne, v narodnim parku, kterej jsme prosmejdili behem jednoho dne a pak spali v kempinku ve stanu (bez spacaku nam byla v noci trochu zima, tak jsme si pro dalsi pripady dneska z hotelu ukradli deku). Jinak spime po hotelich, vychazi to maximalne 100kacek / osobu se snidani, ted v Pandangaranu spime za 75kacek /osobu se snidani a je to tu moc hezky (viz posledni foto).
Ted jsme tedy u more, zitra jdem do dalsiho parku (to se jde dzungli, vsude rvou nejaky potvory a okolo litaj vopice, je dusno, vlhko, clovek se poti a houby - coz je informace hlavne asi pro Unter-Trossau - tam nerostou), pak mozna hanka bude chtit si zaplatit denni lekci serfingu (to se ale musi koupit opalovaci neco, protoze to tady pere jak v peci), mezitim koupime mapu stredni javy, ktera zatim Helmutovi chybi k tomu, aby nas dovez na dalsi cile: Dieng a Bromo. Puvodne jsme chteli az na Bali, ale to se asi nestiha, precejenom uzivame dovoleny, koukat Helmutovi pres rameno na tachac, kolik jsme ujeli, uz nechcem, to jsme se nakoukali poslednich 5 mesicu az az.
Takze uzivame, cpeme se mistnima dobrotama, ktery stojej babku a mozna vlezu i do more (ale zatim nevim proc bych mel).
Kokosa do nosa!
Vasi motorkari O+H
tak jsme tady, uzivame vedra a vlhka a kokosu a bananu a opic a dzungle a usmevavych snedych bastardu, ktery chtej jediny: oskubat nas, ale furt se smejou, takze se oskubavat nechavame, i tak je to tu strasne levny (az na pivo...sakra) a vsechno dobry a priroda krasna.
prvni serie fotek je jeste z ulanu a z letu. Vsechno probehlo hladce, kola jsme nakonec prodali (600Kc / kus :-))) aspon bylo na posledni pivko vecer, nastup do letadla ok, peking byl ve znameni stresu na prestupu, ale i to se zvladlo, mezipristani v Xiamenu taky (je to na jihu ciny a uz tam bylo jasny, jaky dusno, vedro a vlhko nas tu asi ceka) a ejhle, jsme v Jakarte. Na letisti jsme prozevlili asi 8 hodin, trochu se vyspali v hale, pac na desatou nas hodil taxik do jakyhosi kramku na severu Jakarty, tam sidli Elen, zena pavla Zvolanka, kteryho jsme splasili na netu a kterej nam necha nepotrebny zavazadla v tom kramku na dva mesice. Navic nas pozvali na obed a nechali nas u nich 2 noci prespat.Timto diky vam Pavle s Elen, vsak se ale jeste uvidime. Navic nap propujcili synovce Jimmyho, kterej byl nas pruvodec po dva dny v Jakarte, vsechno nam jaksepatri ukazal a vysvetlil a na vsechno odpovidal, furt se smal, pak ale mu najednou usmev zmizel: Jimmy, prosim, sice jsme na tom nikdy nejeli, ale ted chcem a nicemu nerozumime...mohl bys nam prosim pomoct s nakupem MOPEDU??? Jimmy pomohl i kdyz o nas ted bude mit asi 3 tydny strach :-)
Je to tak vazeni, stali jsme se majiteli Yamahy Mio Sporty, ma to 115cc, zere to asi 3,5 litru/100 km a jmenuje se to Helmut. Helmut je nejlepci kamos (zatim az na jedno pichnuti se snazi byt spolehlivy) kterej nas proveze na 3 tejdny celou Javou, proveze nas rychle, skoro zadara a uz ted vime, ze jeho budouci prodej oplacem.Jo, a stal devet melounu :-)...rupiji
Prvni trasa vedla do oblasti sopecne, v narodnim parku, kterej jsme prosmejdili behem jednoho dne a pak spali v kempinku ve stanu (bez spacaku nam byla v noci trochu zima, tak jsme si pro dalsi pripady dneska z hotelu ukradli deku). Jinak spime po hotelich, vychazi to maximalne 100kacek / osobu se snidani, ted v Pandangaranu spime za 75kacek /osobu se snidani a je to tu moc hezky (viz posledni foto).
Ted jsme tedy u more, zitra jdem do dalsiho parku (to se jde dzungli, vsude rvou nejaky potvory a okolo litaj vopice, je dusno, vlhko, clovek se poti a houby - coz je informace hlavne asi pro Unter-Trossau - tam nerostou), pak mozna hanka bude chtit si zaplatit denni lekci serfingu (to se ale musi koupit opalovaci neco, protoze to tady pere jak v peci), mezitim koupime mapu stredni javy, ktera zatim Helmutovi chybi k tomu, aby nas dovez na dalsi cile: Dieng a Bromo. Puvodne jsme chteli az na Bali, ale to se asi nestiha, precejenom uzivame dovoleny, koukat Helmutovi pres rameno na tachac, kolik jsme ujeli, uz nechcem, to jsme se nakoukali poslednich 5 mesicu az az.
Takze uzivame, cpeme se mistnima dobrotama, ktery stojej babku a mozna vlezu i do more (ale zatim nevim proc bych mel).
Kokosa do nosa!
Vasi motorkari O+H
středa 22. září 2010
úterý 21. září 2010
22.09.2010 - Ulanbatar jeketikeeeeee
Zdravime všechny milovniky nejdrsnejsiho cestovani na svete…
Chteli bysme vam oznamit, ze jsme zde, jsme v Ulánbátaru a ze jsme sem dojeli na kolech. Metropole mongolska byla dobyta dne 20.9.2010 v 9 hod mongolskeho casu. Tachometr na Suchbatarove namesti se zastavil na cislici 9413 km. A tam jsme si teda uz konecne museli priznat, ze jsme fakt bouraci (teda on uz to Ondrej zacal tvrdit v Cecerlegu, ale prece jenom 500 km v Mongolii je nevyzpytatelných).
Poslední dny uz nas to vylozene nebavilo, od Cecerlegu zacli turisti, davy turistu, spousta historických aut (nejaka really bohatych Amiku, který jedou z Pekingu do Evropy…benzina v Charchorinu jim nestihala doplnit benzin). Avizovanej asfalt z Cecerlegu se zas az tak nekonal. Hned par kilaku za mestem nam trvalo hodinu se dostat pres 1km dlouhej usek, ani mistnaci nevedeli kudy brodit reku se svejma super natunenejma terenima vozama. Vlastne doted je nam zahadou, co Mongolove mysli mysli pojmem dobra cesta. Kazda cesta je podle nich dobra…by me zajimalo, jak teda vypada ta spatna. Zkratka zas takovej oddych jakej jsme si z Cecerlegu predstavovali to nebyl. Trochu nas jeste nakopnul Charchorin, tam jsme se po Cecerlegu historicky po druhe v Mongolsku vytecne nabastili (jako pratele, ze budeme uplne odvareny z cerstvyho chleba s maslem jsme netusili), historicky prvni historickou pamatku shledli (klaster Erdenetdzu, ktery jiz Ondrej avizoval nekolikrat jakozkto jedinou opravdu turosskou zalezitost v Mongolii na nasi ceste) a pak uz nas cekal jenom dojezd poslednich 350 km do cile. A to uz zacinal chybet moral – vitr jak jinak nez proti, jeste ke vsemu studenej, krajina porad stejna a videt na hony daleko…to se clovek s jazykem na veste proti vetru dohasi na horizont, aby uvidel ze ho ceka zase to samy a znova. Takze v Charchorinu pro nas Mongolsko skoncilo.
Posledni „vajld kemping“ se konal 20 km na strani před Ulanem , pekne s vyhledem na město, abychom se na ten napor lidi, aut a vůbec vseho pripravili. Rano jsme konstatovali, ze konec naší cesty jsme naplanovali geniálně…poslední ranni cigaretu před stanem uz jsme kourili za poletovani vlocek. Takze jako winter kaming suun. Poslednich 20 km proti vetru, snehu a se zmrzlýma nudlema u nosu jsme si jak se patri uzili a přes brutální Ulanbatarsky zacpy jsme se prorvali i s kolama na Suchbatarovo namesti…kde jsme měli snidanovy rande s Chorchem. Takze ano mysterium mili příznivci tohoto neohrozeneho Jizana, prave v tomto dile vam konecne objasnime co se stalo s Chorchem. Olgoj chorchoj ho nesezral, ani se Chorche Chorchojem nestal … stalo se to, ze s tim jeho supr lehokolem v Mongolsku nemá sanci – furt samej defekt, a když někdo nemá lepeni na duse a ještě si necha ukrast pumpu uprostřed Mongolska, kde projede pet aut denne, tak je trochu v prdeli. No a tohle se ve zkratce stalo nasemu Espana bourakovi. Takze se pak nejak nechal ruzne dovezt do Cecerlegu autama, pac tam je ten asfalt, ze jo. No docela jsme se bavili predstavou, co chudak Chorche delal ten 4O km dlouhej usek za Cecerlegem, kde asfalt jaksi absentoval.
Z Chorchem jsme se rozloucili a zacli na ulici nahodne potkavat lidi, který uz jsme po ceste potkali…z kavarny leze Francouz v delu, kterého uz jsme potkali dvakrát, jdu do banky vybrat par drobnych, vylezu a malem prepadnu přes zabradli - před bankou uz Ondrej v družným hovoru s cirkusakama, který jsme potkali v Uzgorodu. Neuveritelny…po peti mesicich jsme se s nima potkali bez jakyhokoli domlouvani…
Zasli jsme na vytouzeny pivo a smazak do cesky hospody – Bohemky. Bylo to docela zklamani…ten smazak teda měli, ale cesky cepovany pivo uz ne, spis nez v hospode to vypada jako v hodne divny restauraci a z repraku se valil ruskej rap. No tak diky aspon za ten smazak a moravského brabce!
A ted jsme v panelákovym byte u Dominiky. Kdo je Dominika? Ceska, na kterou jsme dostali kontakt od Libora a která chtela po skole jet nekam na staz…třeba do Amstru…no a nejak se to nepovedlo a skoncila v Mongolsku. Kdo je Libor? Cech na kterého jsme dostali kontakt od Arna a Gregora, kterej brazni Mongolsko na motorce a snazi se dostat do Cech dvacet jurt kontejnerem. Kdo je Arno a Gregor? To jsou dva Belgicani, který objízdej svet na kole (ty dva kluci s kolama na fotu z minula). Takhle nejak to bylo.U Dominiky mame supr zazemi na to, abychom vsechno v klidu v Ulanu zaridili před odletem do tropu.Diky mockrat! Kola bychom radi prodali, tak uvidime, jestli ty nase nezničitelny stroje někdo bude chtit.
Tak se mejte
Tolik Hanka…my teda valime za teplem a potvorama v mori…první část naseho neohrozeneho poznavani zeměkoule je za nama, ta část, při který se nam na telech vytvořily svaly o jejichz existenci jsme dosud nemeli ani tuseni, ta část, při který jsme se dostali na historicky minimální telesnou vahu a ta část, při který jsme zjistili, ze na kole se da dostat kam je libo. Bylo to velice poutave…
Dekujeme celemu doprovodnemu teamu za podporu, obvzvlaste pak:
Babicce plzensky za extra teple ponozky
Bajkerovi za stale pripominani toho, ze plzensky pivo kdekoli v domovine chutna jako dort
Posluchaci Jirimu z Plzne za prubezne vdechovani nasi ceste filozoficky rozmer
Pajisovi za pomoc s planovanim naseho dalsiho putesestvi a za chotne kurivo
Pani Miluschi von Unter-Trossau za vsetecne otazky, diky kterym jsme si uvedomili kde jsme a co delame
Klodovi von Unter-Trossau za extra teply emericky hard
Lukasovi a Alesovi za extra chotne tvrde alkoholove zasoby
Obci Unter-Trossau za drzeni palcu a za prislib zakoupeni sudu “toho piva jako dort” pri nasem navratu
Pani Zdence z Cankovske za pripravu domactnosti k nasemu navratu, specielne za umyti oken
Vyslouzilemu bajkerovi Pavlovi za olej na retez
Lacnakovi za organizaci nasi dovolene v hotelu v Jekataci
Radkovi za rusko cesky – cesko rusky kapesni slovnik, nakladatelstvi Plot, 4.svazek edice Slovniky, Praha 2005, ISBN: 80-86523-65-9
Rybiatam iz Tjumene dla vozmoznosti smatrit russii tozhe z vnutri a dla ustanovenie shto Russia je vabshe ahujenna, blet…I za vsi atlichne vpichitlenie pri vodke
Dominice za moznost citit se v Ulanbataru jak u babicky v Sumperku
Mishakovi za prubezne opravy naseho Pizmone a jejich zainvestovani
Dr. Stankove a dr. Bukovskemu za nabaleni plny igelitky medikamentu a vymluveni tahani skalpelu s sebou
Vasi O+H
P.S.: pokracovani blogu bude na stejne (I kdyz dle nazvu nepravoplatne) adrese
Chteli bysme vam oznamit, ze jsme zde, jsme v Ulánbátaru a ze jsme sem dojeli na kolech. Metropole mongolska byla dobyta dne 20.9.2010 v 9 hod mongolskeho casu. Tachometr na Suchbatarove namesti se zastavil na cislici 9413 km. A tam jsme si teda uz konecne museli priznat, ze jsme fakt bouraci (teda on uz to Ondrej zacal tvrdit v Cecerlegu, ale prece jenom 500 km v Mongolii je nevyzpytatelných).
Poslední dny uz nas to vylozene nebavilo, od Cecerlegu zacli turisti, davy turistu, spousta historických aut (nejaka really bohatych Amiku, který jedou z Pekingu do Evropy…benzina v Charchorinu jim nestihala doplnit benzin). Avizovanej asfalt z Cecerlegu se zas az tak nekonal. Hned par kilaku za mestem nam trvalo hodinu se dostat pres 1km dlouhej usek, ani mistnaci nevedeli kudy brodit reku se svejma super natunenejma terenima vozama. Vlastne doted je nam zahadou, co Mongolove mysli mysli pojmem dobra cesta. Kazda cesta je podle nich dobra…by me zajimalo, jak teda vypada ta spatna. Zkratka zas takovej oddych jakej jsme si z Cecerlegu predstavovali to nebyl. Trochu nas jeste nakopnul Charchorin, tam jsme se po Cecerlegu historicky po druhe v Mongolsku vytecne nabastili (jako pratele, ze budeme uplne odvareny z cerstvyho chleba s maslem jsme netusili), historicky prvni historickou pamatku shledli (klaster Erdenetdzu, ktery jiz Ondrej avizoval nekolikrat jakozkto jedinou opravdu turosskou zalezitost v Mongolii na nasi ceste) a pak uz nas cekal jenom dojezd poslednich 350 km do cile. A to uz zacinal chybet moral – vitr jak jinak nez proti, jeste ke vsemu studenej, krajina porad stejna a videt na hony daleko…to se clovek s jazykem na veste proti vetru dohasi na horizont, aby uvidel ze ho ceka zase to samy a znova. Takze v Charchorinu pro nas Mongolsko skoncilo.
Posledni „vajld kemping“ se konal 20 km na strani před Ulanem , pekne s vyhledem na město, abychom se na ten napor lidi, aut a vůbec vseho pripravili. Rano jsme konstatovali, ze konec naší cesty jsme naplanovali geniálně…poslední ranni cigaretu před stanem uz jsme kourili za poletovani vlocek. Takze jako winter kaming suun. Poslednich 20 km proti vetru, snehu a se zmrzlýma nudlema u nosu jsme si jak se patri uzili a přes brutální Ulanbatarsky zacpy jsme se prorvali i s kolama na Suchbatarovo namesti…kde jsme měli snidanovy rande s Chorchem. Takze ano mysterium mili příznivci tohoto neohrozeneho Jizana, prave v tomto dile vam konecne objasnime co se stalo s Chorchem. Olgoj chorchoj ho nesezral, ani se Chorche Chorchojem nestal … stalo se to, ze s tim jeho supr lehokolem v Mongolsku nemá sanci – furt samej defekt, a když někdo nemá lepeni na duse a ještě si necha ukrast pumpu uprostřed Mongolska, kde projede pet aut denne, tak je trochu v prdeli. No a tohle se ve zkratce stalo nasemu Espana bourakovi. Takze se pak nejak nechal ruzne dovezt do Cecerlegu autama, pac tam je ten asfalt, ze jo. No docela jsme se bavili predstavou, co chudak Chorche delal ten 4O km dlouhej usek za Cecerlegem, kde asfalt jaksi absentoval.
Z Chorchem jsme se rozloucili a zacli na ulici nahodne potkavat lidi, který uz jsme po ceste potkali…z kavarny leze Francouz v delu, kterého uz jsme potkali dvakrát, jdu do banky vybrat par drobnych, vylezu a malem prepadnu přes zabradli - před bankou uz Ondrej v družným hovoru s cirkusakama, který jsme potkali v Uzgorodu. Neuveritelny…po peti mesicich jsme se s nima potkali bez jakyhokoli domlouvani…
Zasli jsme na vytouzeny pivo a smazak do cesky hospody – Bohemky. Bylo to docela zklamani…ten smazak teda měli, ale cesky cepovany pivo uz ne, spis nez v hospode to vypada jako v hodne divny restauraci a z repraku se valil ruskej rap. No tak diky aspon za ten smazak a moravského brabce!
A ted jsme v panelákovym byte u Dominiky. Kdo je Dominika? Ceska, na kterou jsme dostali kontakt od Libora a která chtela po skole jet nekam na staz…třeba do Amstru…no a nejak se to nepovedlo a skoncila v Mongolsku. Kdo je Libor? Cech na kterého jsme dostali kontakt od Arna a Gregora, kterej brazni Mongolsko na motorce a snazi se dostat do Cech dvacet jurt kontejnerem. Kdo je Arno a Gregor? To jsou dva Belgicani, který objízdej svet na kole (ty dva kluci s kolama na fotu z minula). Takhle nejak to bylo.U Dominiky mame supr zazemi na to, abychom vsechno v klidu v Ulanu zaridili před odletem do tropu.Diky mockrat! Kola bychom radi prodali, tak uvidime, jestli ty nase nezničitelny stroje někdo bude chtit.
Tak se mejte
Tolik Hanka…my teda valime za teplem a potvorama v mori…první část naseho neohrozeneho poznavani zeměkoule je za nama, ta část, při který se nam na telech vytvořily svaly o jejichz existenci jsme dosud nemeli ani tuseni, ta část, při který jsme se dostali na historicky minimální telesnou vahu a ta část, při který jsme zjistili, ze na kole se da dostat kam je libo. Bylo to velice poutave…
Dekujeme celemu doprovodnemu teamu za podporu, obvzvlaste pak:
Babicce plzensky za extra teple ponozky
Bajkerovi za stale pripominani toho, ze plzensky pivo kdekoli v domovine chutna jako dort
Posluchaci Jirimu z Plzne za prubezne vdechovani nasi ceste filozoficky rozmer
Pajisovi za pomoc s planovanim naseho dalsiho putesestvi a za chotne kurivo
Pani Miluschi von Unter-Trossau za vsetecne otazky, diky kterym jsme si uvedomili kde jsme a co delame
Klodovi von Unter-Trossau za extra teply emericky hard
Lukasovi a Alesovi za extra chotne tvrde alkoholove zasoby
Obci Unter-Trossau za drzeni palcu a za prislib zakoupeni sudu “toho piva jako dort” pri nasem navratu
Pani Zdence z Cankovske za pripravu domactnosti k nasemu navratu, specielne za umyti oken
Vyslouzilemu bajkerovi Pavlovi za olej na retez
Lacnakovi za organizaci nasi dovolene v hotelu v Jekataci
Radkovi za rusko cesky – cesko rusky kapesni slovnik, nakladatelstvi Plot, 4.svazek edice Slovniky, Praha 2005, ISBN: 80-86523-65-9
Rybiatam iz Tjumene dla vozmoznosti smatrit russii tozhe z vnutri a dla ustanovenie shto Russia je vabshe ahujenna, blet…I za vsi atlichne vpichitlenie pri vodke
Dominice za moznost citit se v Ulanbataru jak u babicky v Sumperku
Mishakovi za prubezne opravy naseho Pizmone a jejich zainvestovani
Dr. Stankove a dr. Bukovskemu za nabaleni plny igelitky medikamentu a vymluveni tahani skalpelu s sebou
Vasi O+H
P.S.: pokracovani blogu bude na stejne (I kdyz dle nazvu nepravoplatne) adrese
neděle 12. září 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)