20.07.2010 - Tjumen / Vinzli

Privjet rybjata...uff...
stala se nam tady takova jedna vec, proto preskocime celkove cestu na kolech z Jekatace do Tjumene, jiz zapomeneme ten nepekny den, kdy nam celej proprsel a my tak jeli 70 km s rybnikem v botach, zapomeneme na to, ze po Hance jsem logicky onemocnel ja, protoze se jeste mame porad moc radi, zapomeneme na to, ze porad tech 350 km vitr foukal z boku, takovej vitr, pri kterym uz nejde moc jet, preskocime prejezdy krasnejch casti lesa a lesa a jenom lesa, takovyho toho sibirskyho, hustyho, neprostupnyho, kterym se propleta jenom jedna asfaltka, kde jedem my, paka z ceska na kolech a tisice "srazitnaschtivych" kamionaku, zapomenem na to, ze prijezd do Tjumene nestal za moc, potkaly nas jenom panelaky, kamiony, neco jak Temelin a predrazeny kafe...a preneseme se o 20 km (uz konecne po vetru) dal ke kramku, kde jsme zastavili, abysme doplnili zasoby jidla a naplnili tak uz prazdny brasny:

Po tisicaty uz stejna otazka: z daleka rybjata? ... po tisicaty uz stejna odpoved: da, z pragy, cechoslovakie! ... poprvy slyset: niet mozno, ja toze rodil se v prage, bla bla bla, nedaleko jsou jezera, da se tam vykoupat, prijedte, treba se jeste potkame...

Vstup k jezeru byl placenej, my uz chteli jet dal, ale chlapik od kramku uz se k nam valil na silnici a ze uz s kamosema na plazi dela maso na grilu a ze jak je stastnej ze nas na silnici potkal a ze musime bezpodminecne jit s nim a pojime a pivko popijem a ze to bude strasne fajn...my mu po predeslych zkusenostech jenom rekli, ze moc radi, ale ze nemame moc penez a ze vstup je placenej...prej to je to nejmensi...

Od ted je to nutny vsechno strasne moc zkratit:
Chlapik se jmenuje Romancik, jeho bracha Jaroslavcik (rodina Svedova), jeho kamos uz nevim jak, na plazi jsme se pretlaskali masem, prepili pivem a pokourili cosi moc veselyho...kola jsme odvezli k Dimoncikovi, Tatiane, Sergejovi a Nade do Vinzli (tam doted parkujou nase stroje), s Dimoncikem, Romancikem a Jaroslavcikem jsme odjeli do Tjumene...tam jsme se seznamili se Svedovic dedou Vjaceslavem a babulou Zojou (jen kratce, na sklenicku kvasu), potom bylo nutny (samou radosti Romancika, ze nas potkal) pozdravit Svedovic mamuli Galinu, ta pracuje v hospode kde byla zrovna svatba, a Galina rozhodla, ze nutny jeste s nevestou se seznamit, protoze ta uz nema zenicha (pohadali se hned po oddani a on odjel, nikdo nevi kam), Galina nas krasne uvedla, my si pripadali jak kokoti, pak narodni pisen zapela, nevesta se jeste vic rozbrecela, my se na sebe s Hanuli naprosto nechapave podivali a uz si me odvedla tancit naka stokilova zlatozubka, pak me predhodili neveste, mezitim naky pivka, vsechno ze stolu jsme udlabavali, vodku popili, stul vynesli pred hospodu na ulici a spolecne s jakymsi bezdakem a chardrokovym soumenem a vsema ostatnima pokracovali v solidne rozjetym mejdanu...to uz byly asi dve rano, nebo kolik?...a ze jedem do venkovniho bazenu za mesto, je tam dzakudzi a masaze a slana horka voda a ze to bude prima, pridal se k nam Ljovcik a Galina za nama prijela a pivka a to vesely koureni a uz slunicko bylo videt, kdyz jsme od bazenu odjizdeli (jako vpoho, Dimoncik to zodpovedne odsral, ten nemel ani jedno pivo) zpet do Vinzli jeste pres nonstop suprac, kde se nakoupilo 3kg masa na gril na vecer...wow!!!

Prozevlenej den, vsichni se vyvalili z kanafasu az po polednim, Ondrej se nevyvalil vubec - nejak se nam z toho kulturniho soku roznemohl (no dobre, on uz trochu nachcipanej byl pred tim, ale holt nevesta a rusky zensiny ho asi utancovaly). Cela rodina ho celej den kuryrovala, vsemozny lektvary svarela a na vecer vstal prave v momente, kdy se Michalic prihasil. Tak jsme se s nim podruzili, ze trval na tom, abychom druhej den k nemu prijeli a ze Ondreje jeste v rusky bane dokuryruje. A tak jsme masiny ve Vinzli zanechali a zpatky pres Tjumen se jelo na saslik - bana party za Michalicem - takovym bodrym chlapikem, kterej Ondreje v bane skoro k smrti umlatil metlama. Bohuzel ja jsem mela s chlapikama zakaz jit do bani, tak me vyhnali do kuchyne...dlouho jsem to rozdejchavala, ale co uz :-) Ondrej to malem neprezil, ale jakmile si dal pak par kousku sasliku, zdravi se mu vratilo.
A od vcera uz vegetujeme v Tjumeni u brachu Jaroslavcika, Romancika a mamy Galiny. Vcera byla detailni prohlidka mesta vcetne navstevy cesky hospody Prazecka (pivo zase predrazeny - no proste za ceskou kvalitu se tady kralovsky musi platit). A protoze dneska jsou narozeniny tretiho brachy, rozhodli jsme se pro pokus "kterak z ruskych surovin vykouzlit gulas s bramborovym knedlikem". Do noci se vcera popijelo pivo a gulas varil a dneska knedle. I kdyz sladka cervena paprika nebyla cervena, ale hneda, zadarilo se a vsichni se gulasem narvali a spravne jak v Cechach hodili si slofika. Ted uz zase cili napajime se ceskym Kozlikem a uzivame posledni vecer tjumensky, ponevadz zitra uz pro kola zajedem a na cestu se vydame. Bude nam smutno, pac jsme tu uz jak doma...rybjata balsoje spasiba za vsjo.
Jo a jeste jedna vec...vlasy moje jeste porad mam, ale nejak uz mi to vadi, tak bude pokus cislo dve "ostrihat Hanku, aby krasavica byla". No tak drzte palce.