a jako delikatesu tyto dva obrazky: stastna to zena ma pri pohledu na indickou bastu a predchudce Subaru Impreza (specielne pro Bobshe)
čtvrtek 28. října 2010
28.10.2010 - Malajsie cast 02 - foto
a jako delikatesu tyto dva obrazky: stastna to zena ma pri pohledu na indickou bastu a predchudce Subaru Impreza (specielne pro Bobshe)
28.10.2010 - Malajsie cast 02 - foto
seznamte se prosim s dvema fotama z pangkoru a nasledne tady mame dzungl - pochod v Cameron Highlands
28.10.2010 - Malajsie cast 02
Cast treti: "Cameronska vrchovina - priroda zas trochu jina!"
Delka pobytu: 3,5 dne
jeli jsme se uklidnit do hor...cameron nabizi prijemne klima, obcasny dest, chozeni dzungli, navstiveni cajovych plantazi vcetne fabriky na caj a samozrejme bajecnou indickou bastu skoro zadara. vsechno tohle se nam podarilo videt, prozit, prochodit, prokochat a projist...pul dne je hezky - to sme na vylete - pul dne proprsi - to jsme na netu diky wifine v ubytku a susime, nebo ve stanku s indickejma dobrotama. Je tu hezky, celkem klidek, i kdyz hodne zapadaku...pravda je, ze ted uz jsme splynuli s davem dovolenkaru a nic svetobornyho - jako treba projiti cely malajsie po rukou, nebo pozadu se zavazanejma ocima - se nekona. Uzivame jidla a prirody a pohodicky.
Ted je nas posledni den tady a zitra se sunem na severo zapadni pobrezi na ostrov Penang. Puvodne jsme chteli pokracovat ve slepejich orangutanu do jungle do narodniho parku Taman Negara, dostat se ale odsud tam je nad moznosti nasich penezenek (doprava na jednoho cloveka vychazi jako rozpocet nas obou na jeden den tady...to znamena pro zajimavost 80 Ringu x 6.50,- Kc). Takze menime plany, jedem zas zpatky k mori, pro tentokrat vynechame dalkovej kajaking (nebo aspon brani fotaku s sebou na palubu...to vlastne je jednoduchy, fotak uz nemame...) a pokusime se prostudovat tamni podvodni zivot nasim oblibenym shnorkleingem.
Jo, dozvedeli jsme se o tsunamach a sopce v Indonesii...tak na tom hezkym (dneska sedivo bilym) kopci jmenem Merapi jsme byli - pokud si ctenar laskave vzpomene - cirka pred dvema az trema tejdnama. Ted na BBC je k nepoznani...
Specielni zprava pro pani Miluschi von Unter-Trossau (momentalne v Shumperg City): zadny strachy, mame se bajecne a jsme mimo dosah nebezpeci. pokud takove nastane, jsme pripraveni behem minuty sbalit stan, prchnout z mista ohrozeni a ukryt se v dostatecne vzdalenosti a dostatecne nadmorske vysce od pobrezi. I kdybysme meli bezet...
A jako bonus vam ted nabizime unikatni prvni nase snimky porizene shitovym telefonem...zvykejte si, vazeni...
Vasi O+H
Delka pobytu: 3,5 dne
jeli jsme se uklidnit do hor...cameron nabizi prijemne klima, obcasny dest, chozeni dzungli, navstiveni cajovych plantazi vcetne fabriky na caj a samozrejme bajecnou indickou bastu skoro zadara. vsechno tohle se nam podarilo videt, prozit, prochodit, prokochat a projist...pul dne je hezky - to sme na vylete - pul dne proprsi - to jsme na netu diky wifine v ubytku a susime, nebo ve stanku s indickejma dobrotama. Je tu hezky, celkem klidek, i kdyz hodne zapadaku...pravda je, ze ted uz jsme splynuli s davem dovolenkaru a nic svetobornyho - jako treba projiti cely malajsie po rukou, nebo pozadu se zavazanejma ocima - se nekona. Uzivame jidla a prirody a pohodicky.
Ted je nas posledni den tady a zitra se sunem na severo zapadni pobrezi na ostrov Penang. Puvodne jsme chteli pokracovat ve slepejich orangutanu do jungle do narodniho parku Taman Negara, dostat se ale odsud tam je nad moznosti nasich penezenek (doprava na jednoho cloveka vychazi jako rozpocet nas obou na jeden den tady...to znamena pro zajimavost 80 Ringu x 6.50,- Kc). Takze menime plany, jedem zas zpatky k mori, pro tentokrat vynechame dalkovej kajaking (nebo aspon brani fotaku s sebou na palubu...to vlastne je jednoduchy, fotak uz nemame...) a pokusime se prostudovat tamni podvodni zivot nasim oblibenym shnorkleingem.
Jo, dozvedeli jsme se o tsunamach a sopce v Indonesii...tak na tom hezkym (dneska sedivo bilym) kopci jmenem Merapi jsme byli - pokud si ctenar laskave vzpomene - cirka pred dvema az trema tejdnama. Ted na BBC je k nepoznani...
Specielni zprava pro pani Miluschi von Unter-Trossau (momentalne v Shumperg City): zadny strachy, mame se bajecne a jsme mimo dosah nebezpeci. pokud takove nastane, jsme pripraveni behem minuty sbalit stan, prchnout z mista ohrozeni a ukryt se v dostatecne vzdalenosti a dostatecne nadmorske vysce od pobrezi. I kdybysme meli bezet...
A jako bonus vam ted nabizime unikatni prvni nase snimky porizene shitovym telefonem...zvykejte si, vazeni...
Vasi O+H
úterý 26. října 2010
27.10.2010 - Malajsie cast 01
Malajska dovolena je uz par dni v plnym proudu a tedy se musime s touto podelit s vami, ctenari v evrope, kde jiste uz skoro snezi, je blativo a sychravo...my tu mame jak v tropech, treba to prinese do vasich depresema zavalenych podzimnich dusi trochu ty teply lidsky zavisti.
uz ted muzem napsat, ze se zapocla odehravat trosku jina cestovatelska odysea, nez na jakou jsme byli navykli posledniho pulroku. a tomu uzpusobime i styl naseho blogu: ocitli jsme se v zemi radu a poradku, kde vse funguje a anarchie s bordelem (viz vychodni slovac, uk, russia, indonesia...mongolsko nepocitame, tam neni co by fungovalo ani co by nefungovalo, tam neni nic...) nemaj sanci na preziti. Blogu dame taky rad a poradek, bude to tak nejak pekne korespondovat s prozivanym. Muzes se tak, mily ctenari, tesit na uhledne strukturovane pocteni s nadechem hravosti a radosti panujici v tyhle palmama obrostly casti zemekoule. Tedy pripraute sa...zaciname!
Cast prvni: "Chces si uzit Kualac? Nemusis byt bohac!"
Delka pobytu: 3,5 dne
let z Jakarty probehl bez obcerstveni zadarmo na palube, to bylo trochu smutny, ale jinak bez problemu (jenom maly zpozdeni bylo, to se nepocita), a vyplivlo nas to na rozpalenym letistnim asfaltu v Kuala Lumpuru (Kualac). Je tu vedro a dusno na zdechnuti.
Cpeme se bigmekem (fantasticka chut), chytame prvni wifinu, menime prvni ringity (ringy) a hledame bus do centra. Podle pruvodeca mame hledat cinskou ctvrt, protoze tam je levny ubytko, centrum joudu s batohama jako my a vubec, ze to tam ma bejt pekny. Bus jsme nasli a protoze letiste je tady pres 70 kilaku od centra, tak mame dost casu na koukani se z okynka - a nestacime se divit: nikde zadna zacpa, normalne lesy podel dalnice (sice ne s bukama a dubama ale s palmama a lijanama, ale je to skoro jako doma), malo baraku a my se pristihujem s hanuli, ze si tu blbou cestu busem uzivame...v centru je to samy: klidek, provoz jak kdybysme nebyli v hlavnim meste, ale v naky prdeli typu Brno :-) a navic prestupujem na mestskou dopravu smer china-town a to je nadzemka, ja s tim jeste nikdy nejel a je to pekny -jak se to klikati mezi vysokejma barakama a da se koukat na mumraj dole.
Ubytko vybirame asi tak to jediny kde je volno a predpoklad, ze vedle v pokoji nebude lokalni devka obstastnovat nadrbany malajce celou noc (v hostelu predtim se jedna takova zavrela s klientem do pokoje hned vedle toho, kterej nam byl prave recepcnim - pokerovanym tlustym cinanem - predvadenej jako jedinej volnej...to bysme se moc nevyspali asi, steny jsou tu z papundeklu)...takze vyhral Wheeler Hostel, samy evropo amici s batohama, cena prizniva (28 ringu x 6.50,- Kc za pokoj a noc) a to jest ted nase zakladna na tech par dni, ktery jsme se rozhodli Kualaci venovat a behem kterejch ho prosmejdit....je to fakt divny, je to prvni velky mesto po pul roce cesty ze kteryho nemame sto chuti hned v prvni minute zmizet. Asi se nam tu opravdicky libi...
Dal se to veme trochu hopem: prvni den jsme prolezli domovskou cinskou ctvrt, starej market, podel reky jsme se prosoukali do maly indie a mezitim taky bylo nutny zaridit dulezity veci typu simka, poslani helmutackejch helem do cech (drazove ocekavej cirka za mesic az 3 mesice dalsi balik) a jiny potrebnosti, trva to celej den a vecer jsme dost vyrizeny. Druhej den jsme se sli kouknout na ty znamy dve veze spojeny mostkem, puvodne jsme tam chteli nahoru se jit podivat, ale zajemcu pred nama bylo na puldenni stani ve fronte, tak to nazdar bazar, dali jsme si obhlidku jenom z venku, i tak jako pekny a vysoky. Pak dal parkem smer zpatky pesky domu pres nakupni centra (hanysku zajimala predevsim lingvisticka literatura, me mobilni elektronika) a nakonec pana cinana co ma v jedny uplne zapadly ulici obcerstvovaci stanek s levnejma dobrotama. Den cislo tri jsme jeli na hinduistickej klaster ve skalach s jeskynema kam vede 272 schodu, je tam velka zlata socha pana s lizatkem a opice co privadely pritomny emericanky k histerickymu jekotu pri jejich utoku na plechovky s kolou, ktery mely v ruce...jo, byla tam docela sranda...no a to zabralo dopoledne a my se rozhodli zaridit posledni dulezitou vec a to nakup bryli a hubic na shnorkleing, protoze shnorkelingovani (spolu s wild-kempingovanim) by mela byt stezejni napln traveni naseho volnyho casu tady v Malajsku.
Pobyt v Kualaci se nam libil, coz je pro nas dost netypicky, ale proste je to tak ( i kdyz bylo priserny vedro s dusnem). Mesto je to jako lusk, je na co se koukat, co ochutnavat (jo, bych zapomnel na skvely jidlo u indu - placka a tri takovy bahnity smesi, bylo to skvostny a levny) a cim jezdit (nadzemka rulez). Vsechno funguje, vsichni mluvi po anglicku, nikdo se s nikym nehada o cene (krome taxikaru) a nikdo na nas nehulaka "heloumister". Turistu je tu vic nez v cely indonesii, mistnaci jsou na nas, bily vopice, zvykli a jde tudiz spolu vychazet v klidu a bez problemu. Navic se v Hanuli probudila nova vasen, kterou pocitam chytla od babicky Emilie, a ktera se ted plne rozvinula: supermarkety. A pro takovy lacny hledani nejlepsi ceny za chleba a nejbohatsiho vyberu mlecnych produktu v chladaku je Kualac taky jak stvorenej (v okoli hostelu bylo supracu nekolik, hanule jenom zarila).
Ale protoze neni nas cas v tyhle zemi nafukovaci, tak se musime hnout. Jedem na zapadni pobrezi busem do Lumutu a pak prvnim nasim trajektem na prvni ostrov: Pangkor
...shnorkleingovaci sezona muze zacit!
Cast druha: "Koralovy ostrov - na shnorkeling je tu prostor - a k tragedii taky!"
Delka pobytu: 3,5 dne
trajektik se nepotopil, nebyl napaden zadnym lodeziznivym tvorem, nestihl nas hurikan a motor fungoval, tedy jsme tu. Ostrov Pangkor je relativne maly, okolo nej po pobrezi vede asfaltka a celej okruh ma tak 20 az 30 km, dalo by se to zladnout obejit za den. My slapat nechcem a protoze se potrebujem dostat na opacnou stranu ostrova nez je pristav, tak bereme buso-taxik a vyrazime.
Coral beach je moc pekna...skoro zadny lidi, bilej pisek, cisty more, cirka 300 m od brehu je dalsi, malickatej ostrov, tam se asi bude pozorovat krasa fauno-floralni podmorska jedna basen. Ubytovavame se v kempu par kroku od plaze, je to levny a je to s wifinou, tak neni co resit. A hned nasazujem brejle a trubky a plavem na ten pidiostrov...jako dal sem to! U hanule se to predpoklada - sak je to bejvala mistrine skorosveta v bazenu - ja s vypetim vsech fyzickych a psychickych sil to sneroval vlna nevlna, meduza nemeduza...rychlosti zelvy...
Viditelnost pod vodou neni stopro, ale i tak se kochame. Rybky, koraly, musle, sak to znate :-) Vecer uz jenom nabastit a spat. Zjistujem pri pokusu usnout, ze ta banda divnejch malajcu ve stanech vedle nas, ktera zjevne provozuje pres den jakysi specielni malajsky typ team-buildingu (vystrihovani z papiru, uklid stanu, prednasky...), ma nejradsi ze vseho jejich pocinani pozdne nocni - az skoro ranni karaoke vystupy...a ze stojej za to...a ze sou hodne nahlas...bekaj do dvou...kokoti.
Druhej den po snidani v prilehly obci a mistnackym bufetu jdem zas do vody. Kochame se zas, zevlujem, celej den to zabira, plus vecere, taky si musime uzit trochu ty nasi prvni spolecny "dovoleny", kdyz uz jsme nebyli v chorvatsku nebo v bibione, takze zadna velka sportovni akce ani spechy.
Den cislo tri je ve znameni reinkarnace Helmuta. Pucujem si na celej den jeho silnejsiho brachu vyrobenyho v cine, ma 125cc a za ukol nas povozit po ostrove. Ukol splnuje na vybornou. Zjistujem, ze nase plaz je z celyho ostrova jedina pouzitelna, tedy nas zajem otacime ve smeru pamatky a priroda a jidlo. Z pamatek jsme videli starou holandskou pevnost - teda aspon jeji rujny, cinskej chram jak vystrizenej z disney parku - hodne ruznejch betonovejch nebo sadrovejch zvirat, zelvy, maly domecky, model (mozna prototyp) cinsky velky zdi, mostky pres jezirka..., z prirody se konaly pekny prujezdy dzungli a pro hanuli asi nejlepci zazitek dne bylo nalezeni indicky jidelny. A ona krom me se zamilovala i do indokuchyne...ocicka ji jenom svitily :-)
Puvodne jsme timto chteli pobyt ukoncit, ale hanule dostala jeste chut na indickou snidani, a vubec i tak se nam odsud nechce, tak prodluzujem o jeden den, predem urcenej po snidani (kam nas jeste hodil Helmut II) prorelaxovat. Jenze:
Pri vraceni motorky jsme se seznamili s britskym parem Philem a Vicki (no, britove, a pekne nam bouraj predstavu o anglickejch cestovatelich...tidle se smejou, komunikujou a jsou mili) a domlouvame spolecnej vylet na kajakach si jet nekam zasnorchlovat. Pucujem lode a vyrazime...prvni cast je ok, snorchl i padlovani se dari, ale druha cas vyletu - obepluti jednoho vetsiho ostrova - se meni v tragedii nejvetsi:
Vlny jsou vetsi nez bysme vsichni chteli, ale zatim je to legrace a jedem dal. Vlny se zvetsujou. Delaj si s nama co chtej. Nabirame vodu. Lodka se uz da tezko ovladat, nikde ale zadna plaz, kde by se dala vylejt. Jenom samy skaly, utesy a kurevsky silny vlny, co se o skaly tristi. Otacime se za britskou posadkou....ty blbci se cvakli, horkotezko se drzej lodky, stracej se nam za vlnama, jedme k nim...normalne by nam byli ukradeny :-) ale ja mam u nich v baglu FOTAK!!!! Zacina zachranarska operace jak vystrizena z pobrezni hlidky: ja s hanuli v lodi polopotopeny, anglani se nas drzej a tahnou za sebou svoji potopenou barku a padla, hledame flek, kde by se aspon nase kocabka dala vylejt. Nakonec se to dari, ruzne na stridacku odtahavame britskou lod, britskou posadku a zpet zas pro nekoho, pomalu se sunem k pobrezi, vlny se uklidnujou. Stopujem lod, ta potopenej kajak s Hanuli a Philem veze na breh, ja s Viki je dojizdime, davame cigo, s fotaku kape voda, vracime lode a jdem na pivo.
Je to v kyblu, dneska - to jest 3 dny po tydle tragedii fotak porad nereaguje, pametovka je k neprecteni, vsechny fotky z malajsie jsou v tahu a do zelandu, kde se pokusim dat nikona do servisu, budem fotit na mobil...tezko se tak bude cestovat...a ja sem z toho furt spatnej...vyveste i v cesku cernou vlajku vsude kde je to mozny...smutek zahalil tropickou oblast...
uz ted muzem napsat, ze se zapocla odehravat trosku jina cestovatelska odysea, nez na jakou jsme byli navykli posledniho pulroku. a tomu uzpusobime i styl naseho blogu: ocitli jsme se v zemi radu a poradku, kde vse funguje a anarchie s bordelem (viz vychodni slovac, uk, russia, indonesia...mongolsko nepocitame, tam neni co by fungovalo ani co by nefungovalo, tam neni nic...) nemaj sanci na preziti. Blogu dame taky rad a poradek, bude to tak nejak pekne korespondovat s prozivanym. Muzes se tak, mily ctenari, tesit na uhledne strukturovane pocteni s nadechem hravosti a radosti panujici v tyhle palmama obrostly casti zemekoule. Tedy pripraute sa...zaciname!
Cast prvni: "Chces si uzit Kualac? Nemusis byt bohac!"
Delka pobytu: 3,5 dne
let z Jakarty probehl bez obcerstveni zadarmo na palube, to bylo trochu smutny, ale jinak bez problemu (jenom maly zpozdeni bylo, to se nepocita), a vyplivlo nas to na rozpalenym letistnim asfaltu v Kuala Lumpuru (Kualac). Je tu vedro a dusno na zdechnuti.
Cpeme se bigmekem (fantasticka chut), chytame prvni wifinu, menime prvni ringity (ringy) a hledame bus do centra. Podle pruvodeca mame hledat cinskou ctvrt, protoze tam je levny ubytko, centrum joudu s batohama jako my a vubec, ze to tam ma bejt pekny. Bus jsme nasli a protoze letiste je tady pres 70 kilaku od centra, tak mame dost casu na koukani se z okynka - a nestacime se divit: nikde zadna zacpa, normalne lesy podel dalnice (sice ne s bukama a dubama ale s palmama a lijanama, ale je to skoro jako doma), malo baraku a my se pristihujem s hanuli, ze si tu blbou cestu busem uzivame...v centru je to samy: klidek, provoz jak kdybysme nebyli v hlavnim meste, ale v naky prdeli typu Brno :-) a navic prestupujem na mestskou dopravu smer china-town a to je nadzemka, ja s tim jeste nikdy nejel a je to pekny -jak se to klikati mezi vysokejma barakama a da se koukat na mumraj dole.
Ubytko vybirame asi tak to jediny kde je volno a predpoklad, ze vedle v pokoji nebude lokalni devka obstastnovat nadrbany malajce celou noc (v hostelu predtim se jedna takova zavrela s klientem do pokoje hned vedle toho, kterej nam byl prave recepcnim - pokerovanym tlustym cinanem - predvadenej jako jedinej volnej...to bysme se moc nevyspali asi, steny jsou tu z papundeklu)...takze vyhral Wheeler Hostel, samy evropo amici s batohama, cena prizniva (28 ringu x 6.50,- Kc za pokoj a noc) a to jest ted nase zakladna na tech par dni, ktery jsme se rozhodli Kualaci venovat a behem kterejch ho prosmejdit....je to fakt divny, je to prvni velky mesto po pul roce cesty ze kteryho nemame sto chuti hned v prvni minute zmizet. Asi se nam tu opravdicky libi...
Dal se to veme trochu hopem: prvni den jsme prolezli domovskou cinskou ctvrt, starej market, podel reky jsme se prosoukali do maly indie a mezitim taky bylo nutny zaridit dulezity veci typu simka, poslani helmutackejch helem do cech (drazove ocekavej cirka za mesic az 3 mesice dalsi balik) a jiny potrebnosti, trva to celej den a vecer jsme dost vyrizeny. Druhej den jsme se sli kouknout na ty znamy dve veze spojeny mostkem, puvodne jsme tam chteli nahoru se jit podivat, ale zajemcu pred nama bylo na puldenni stani ve fronte, tak to nazdar bazar, dali jsme si obhlidku jenom z venku, i tak jako pekny a vysoky. Pak dal parkem smer zpatky pesky domu pres nakupni centra (hanysku zajimala predevsim lingvisticka literatura, me mobilni elektronika) a nakonec pana cinana co ma v jedny uplne zapadly ulici obcerstvovaci stanek s levnejma dobrotama. Den cislo tri jsme jeli na hinduistickej klaster ve skalach s jeskynema kam vede 272 schodu, je tam velka zlata socha pana s lizatkem a opice co privadely pritomny emericanky k histerickymu jekotu pri jejich utoku na plechovky s kolou, ktery mely v ruce...jo, byla tam docela sranda...no a to zabralo dopoledne a my se rozhodli zaridit posledni dulezitou vec a to nakup bryli a hubic na shnorkleing, protoze shnorkelingovani (spolu s wild-kempingovanim) by mela byt stezejni napln traveni naseho volnyho casu tady v Malajsku.
Pobyt v Kualaci se nam libil, coz je pro nas dost netypicky, ale proste je to tak ( i kdyz bylo priserny vedro s dusnem). Mesto je to jako lusk, je na co se koukat, co ochutnavat (jo, bych zapomnel na skvely jidlo u indu - placka a tri takovy bahnity smesi, bylo to skvostny a levny) a cim jezdit (nadzemka rulez). Vsechno funguje, vsichni mluvi po anglicku, nikdo se s nikym nehada o cene (krome taxikaru) a nikdo na nas nehulaka "heloumister". Turistu je tu vic nez v cely indonesii, mistnaci jsou na nas, bily vopice, zvykli a jde tudiz spolu vychazet v klidu a bez problemu. Navic se v Hanuli probudila nova vasen, kterou pocitam chytla od babicky Emilie, a ktera se ted plne rozvinula: supermarkety. A pro takovy lacny hledani nejlepsi ceny za chleba a nejbohatsiho vyberu mlecnych produktu v chladaku je Kualac taky jak stvorenej (v okoli hostelu bylo supracu nekolik, hanule jenom zarila).
Ale protoze neni nas cas v tyhle zemi nafukovaci, tak se musime hnout. Jedem na zapadni pobrezi busem do Lumutu a pak prvnim nasim trajektem na prvni ostrov: Pangkor
...shnorkleingovaci sezona muze zacit!
Cast druha: "Koralovy ostrov - na shnorkeling je tu prostor - a k tragedii taky!"
Delka pobytu: 3,5 dne
trajektik se nepotopil, nebyl napaden zadnym lodeziznivym tvorem, nestihl nas hurikan a motor fungoval, tedy jsme tu. Ostrov Pangkor je relativne maly, okolo nej po pobrezi vede asfaltka a celej okruh ma tak 20 az 30 km, dalo by se to zladnout obejit za den. My slapat nechcem a protoze se potrebujem dostat na opacnou stranu ostrova nez je pristav, tak bereme buso-taxik a vyrazime.
Coral beach je moc pekna...skoro zadny lidi, bilej pisek, cisty more, cirka 300 m od brehu je dalsi, malickatej ostrov, tam se asi bude pozorovat krasa fauno-floralni podmorska jedna basen. Ubytovavame se v kempu par kroku od plaze, je to levny a je to s wifinou, tak neni co resit. A hned nasazujem brejle a trubky a plavem na ten pidiostrov...jako dal sem to! U hanule se to predpoklada - sak je to bejvala mistrine skorosveta v bazenu - ja s vypetim vsech fyzickych a psychickych sil to sneroval vlna nevlna, meduza nemeduza...rychlosti zelvy...
Viditelnost pod vodou neni stopro, ale i tak se kochame. Rybky, koraly, musle, sak to znate :-) Vecer uz jenom nabastit a spat. Zjistujem pri pokusu usnout, ze ta banda divnejch malajcu ve stanech vedle nas, ktera zjevne provozuje pres den jakysi specielni malajsky typ team-buildingu (vystrihovani z papiru, uklid stanu, prednasky...), ma nejradsi ze vseho jejich pocinani pozdne nocni - az skoro ranni karaoke vystupy...a ze stojej za to...a ze sou hodne nahlas...bekaj do dvou...kokoti.
Druhej den po snidani v prilehly obci a mistnackym bufetu jdem zas do vody. Kochame se zas, zevlujem, celej den to zabira, plus vecere, taky si musime uzit trochu ty nasi prvni spolecny "dovoleny", kdyz uz jsme nebyli v chorvatsku nebo v bibione, takze zadna velka sportovni akce ani spechy.
Den cislo tri je ve znameni reinkarnace Helmuta. Pucujem si na celej den jeho silnejsiho brachu vyrobenyho v cine, ma 125cc a za ukol nas povozit po ostrove. Ukol splnuje na vybornou. Zjistujem, ze nase plaz je z celyho ostrova jedina pouzitelna, tedy nas zajem otacime ve smeru pamatky a priroda a jidlo. Z pamatek jsme videli starou holandskou pevnost - teda aspon jeji rujny, cinskej chram jak vystrizenej z disney parku - hodne ruznejch betonovejch nebo sadrovejch zvirat, zelvy, maly domecky, model (mozna prototyp) cinsky velky zdi, mostky pres jezirka..., z prirody se konaly pekny prujezdy dzungli a pro hanuli asi nejlepci zazitek dne bylo nalezeni indicky jidelny. A ona krom me se zamilovala i do indokuchyne...ocicka ji jenom svitily :-)
Puvodne jsme timto chteli pobyt ukoncit, ale hanule dostala jeste chut na indickou snidani, a vubec i tak se nam odsud nechce, tak prodluzujem o jeden den, predem urcenej po snidani (kam nas jeste hodil Helmut II) prorelaxovat. Jenze:
Pri vraceni motorky jsme se seznamili s britskym parem Philem a Vicki (no, britove, a pekne nam bouraj predstavu o anglickejch cestovatelich...tidle se smejou, komunikujou a jsou mili) a domlouvame spolecnej vylet na kajakach si jet nekam zasnorchlovat. Pucujem lode a vyrazime...prvni cast je ok, snorchl i padlovani se dari, ale druha cas vyletu - obepluti jednoho vetsiho ostrova - se meni v tragedii nejvetsi:
Vlny jsou vetsi nez bysme vsichni chteli, ale zatim je to legrace a jedem dal. Vlny se zvetsujou. Delaj si s nama co chtej. Nabirame vodu. Lodka se uz da tezko ovladat, nikde ale zadna plaz, kde by se dala vylejt. Jenom samy skaly, utesy a kurevsky silny vlny, co se o skaly tristi. Otacime se za britskou posadkou....ty blbci se cvakli, horkotezko se drzej lodky, stracej se nam za vlnama, jedme k nim...normalne by nam byli ukradeny :-) ale ja mam u nich v baglu FOTAK!!!! Zacina zachranarska operace jak vystrizena z pobrezni hlidky: ja s hanuli v lodi polopotopeny, anglani se nas drzej a tahnou za sebou svoji potopenou barku a padla, hledame flek, kde by se aspon nase kocabka dala vylejt. Nakonec se to dari, ruzne na stridacku odtahavame britskou lod, britskou posadku a zpet zas pro nekoho, pomalu se sunem k pobrezi, vlny se uklidnujou. Stopujem lod, ta potopenej kajak s Hanuli a Philem veze na breh, ja s Viki je dojizdime, davame cigo, s fotaku kape voda, vracime lode a jdem na pivo.
Je to v kyblu, dneska - to jest 3 dny po tydle tragedii fotak porad nereaguje, pametovka je k neprecteni, vsechny fotky z malajsie jsou v tahu a do zelandu, kde se pokusim dat nikona do servisu, budem fotit na mobil...tezko se tak bude cestovat...a ja sem z toho furt spatnej...vyveste i v cesku cernou vlajku vsude kde je to mozny...smutek zahalil tropickou oblast...
pátek 15. října 2010
16.10.2010 - predmesti Jakarty - foto
...tady mame fragmenty buddhistickeho klastera, jizniho pobrezi a podobenku mistra Morise...
16.10.2010 - predmesti Jakarty
selama pagi do cech...
hlasi se vasi pravidelni-nepravidelni dopisovatele z tropu. Je zde posledni nas indonessky den a zitra se stehujem na tri tydny do malajsie.
...popravde uz se tam tesime. nejak jsme vycerpany touhle prelidnenou zemi, to je vam tolik energie na kazdym fleku, ze to cloveka vycuca (asi jsme zazili jeden z nejvetsich zazitelnejch civilizacnich kontrastu sveta: z mongolska, kde je cirka 1.5 cloveka na kilometru se octnout behem par hodin tady se skoro tisicovkou hlav na kilometru, navic hlav, ktery na vas furt hulakaj "heloumister" a chtej prachy). Tedy jsme dost vycucany. Malajsie by na tom podle vsech predpokladu mela byt lip, jenom Kuala Lumpur ma 1.5milionu, to je skoro jak Praha, oproti Jakarte (24 milionu) to bude pohoda...snad.
Nejak se nam ten zaver nepovedl ani organizacne vejletovo, pricemz tenhle neuspech pricitame jistemu stupni preindoneseni: uz jsme zkratka nemeli silu na to, nechavat se dal a dal oskubavat, platit vsude vstupny a to nekolikanasobne vyssi, nez mistnaci, tim padem jsme vynechali nektery veci, ktery jsme puvodne videt chteli, misto toho jsme vybrali veci jiny, vlastne je to vsechno uplne jedno, pac ono je hezky videt i malej vodopad v jungli, neni nutny platit sestkrat vic za o neco vetsi vodopad v jiny dzugli...kurva sem se do toho nejak zamotal...
borobudur jsme teda nevideli, ale zato jsme videli buddhistickej klaster a vedle strom se stovkama lian a to se nam libilo. Premistili jsme se zas na jizni pobrezi a pokracovali na vychod...pres Pangandaran zase (prikladam fotku s majitelem ubytka, mistrem Morisem...vypada na max40?...ja vim, ja tipoval 35...ale je mu 57) a pak dal podel pobrezi na turisticky lakadlo Green Canyon...to se jede placenou lodkou proti proudu reky k prirodni krase a pak zpatky. Hezke to bylo - viz foto. A dal na vychod uz skoncili turisti a my spali konecne jak za starych dobrych ukrajinsko-rusko-mongolskych casu zas po case ve stanu a nutny rict, ze to ma neco do sebe, skoda ze to tady nebylo mozny vyuzit casteji (fakt tu nikde neni na stan misto, kdo by to tusil...malajsie i v tomhle by mela byt lepci a nase wild-camping srdicko snad zaplesa). Silnice se stala natolik drkocavou, ze jsme to otocili na sever pres sopku Kamojang (pobliz mesta Garut) a posledni hajlajt mel byt dalsi trek, z duvodu mimosezonniho z neho zbyla jen navsteva botanicky :-) ale kytky a stromy tam byly taky dechberouci...
Helmut je prodan, helmy z duvodu nostalgie i mozneho dalsiho vyuziti v cesku mozna poslem z kualace do cech (tady neni mozny ani jit na postu, je to cirka pul dne cesta zacpou autem nebo motorkou do centra Jakarty...to je strasna cast sveta todlecto...) a dneska se kona prani a internetovani a oddech. Zitra rano na letiste...
Indonesie byla nase prvni zastavka v tropech a stala za to...se vsema plusama i minusama je to zas jinej svet nez zbytek uz projetyho, pomalu privykavame na dusno a vedro, Helmut v tomhle hodne pomohl, s vetrem okolo helem se cestovalo prijemne. Puvodne jsme chteli videt vic, za tri tejdny se to ale neda, nestaci to ani na Javu, natoz Bali, Lombok....i tak jsme videli co se dalo, muzem odskrtnout sopky, hory, jezera, dzungli, kokosy, opice, reku, more, lodky, policka s rejzi, policka s cajem, tropickej chcanec, kostovani dobrot, mistni pivo..................
Vasi hoi-bicos a kingzaba-hanule
P.S.: helmut najel 1900km bez jedinyho problemu krom par pichlejch dusi a stal nas 1.800.000 rupii (rozdil nakupky a prodeje) plus benzin...cest jeho pamatce!
P.S.: jednim z nejvetsich nepritelu se nam stal pan lounly planet...diky jeho informacim (a to mame vydani letosni) jsme byli casto rozcarovani vice, nez je zdravo a nez bysme byli, cestovat v blahe nevedomosti ...
hlasi se vasi pravidelni-nepravidelni dopisovatele z tropu. Je zde posledni nas indonessky den a zitra se stehujem na tri tydny do malajsie.
...popravde uz se tam tesime. nejak jsme vycerpany touhle prelidnenou zemi, to je vam tolik energie na kazdym fleku, ze to cloveka vycuca (asi jsme zazili jeden z nejvetsich zazitelnejch civilizacnich kontrastu sveta: z mongolska, kde je cirka 1.5 cloveka na kilometru se octnout behem par hodin tady se skoro tisicovkou hlav na kilometru, navic hlav, ktery na vas furt hulakaj "heloumister" a chtej prachy). Tedy jsme dost vycucany. Malajsie by na tom podle vsech predpokladu mela byt lip, jenom Kuala Lumpur ma 1.5milionu, to je skoro jak Praha, oproti Jakarte (24 milionu) to bude pohoda...snad.
Nejak se nam ten zaver nepovedl ani organizacne vejletovo, pricemz tenhle neuspech pricitame jistemu stupni preindoneseni: uz jsme zkratka nemeli silu na to, nechavat se dal a dal oskubavat, platit vsude vstupny a to nekolikanasobne vyssi, nez mistnaci, tim padem jsme vynechali nektery veci, ktery jsme puvodne videt chteli, misto toho jsme vybrali veci jiny, vlastne je to vsechno uplne jedno, pac ono je hezky videt i malej vodopad v jungli, neni nutny platit sestkrat vic za o neco vetsi vodopad v jiny dzugli...kurva sem se do toho nejak zamotal...
borobudur jsme teda nevideli, ale zato jsme videli buddhistickej klaster a vedle strom se stovkama lian a to se nam libilo. Premistili jsme se zas na jizni pobrezi a pokracovali na vychod...pres Pangandaran zase (prikladam fotku s majitelem ubytka, mistrem Morisem...vypada na max40?...ja vim, ja tipoval 35...ale je mu 57) a pak dal podel pobrezi na turisticky lakadlo Green Canyon...to se jede placenou lodkou proti proudu reky k prirodni krase a pak zpatky. Hezke to bylo - viz foto. A dal na vychod uz skoncili turisti a my spali konecne jak za starych dobrych ukrajinsko-rusko-mongolskych casu zas po case ve stanu a nutny rict, ze to ma neco do sebe, skoda ze to tady nebylo mozny vyuzit casteji (fakt tu nikde neni na stan misto, kdo by to tusil...malajsie i v tomhle by mela byt lepci a nase wild-camping srdicko snad zaplesa). Silnice se stala natolik drkocavou, ze jsme to otocili na sever pres sopku Kamojang (pobliz mesta Garut) a posledni hajlajt mel byt dalsi trek, z duvodu mimosezonniho z neho zbyla jen navsteva botanicky :-) ale kytky a stromy tam byly taky dechberouci...
Helmut je prodan, helmy z duvodu nostalgie i mozneho dalsiho vyuziti v cesku mozna poslem z kualace do cech (tady neni mozny ani jit na postu, je to cirka pul dne cesta zacpou autem nebo motorkou do centra Jakarty...to je strasna cast sveta todlecto...) a dneska se kona prani a internetovani a oddech. Zitra rano na letiste...
Indonesie byla nase prvni zastavka v tropech a stala za to...se vsema plusama i minusama je to zas jinej svet nez zbytek uz projetyho, pomalu privykavame na dusno a vedro, Helmut v tomhle hodne pomohl, s vetrem okolo helem se cestovalo prijemne. Puvodne jsme chteli videt vic, za tri tejdny se to ale neda, nestaci to ani na Javu, natoz Bali, Lombok....i tak jsme videli co se dalo, muzem odskrtnout sopky, hory, jezera, dzungli, kokosy, opice, reku, more, lodky, policka s rejzi, policka s cajem, tropickej chcanec, kostovani dobrot, mistni pivo..................
Vasi hoi-bicos a kingzaba-hanule
P.S.: helmut najel 1900km bez jedinyho problemu krom par pichlejch dusi a stal nas 1.800.000 rupii (rozdil nakupky a prodeje) plus benzin...cest jeho pamatce!
P.S.: jednim z nejvetsich nepritelu se nam stal pan lounly planet...diky jeho informacim (a to mame vydani letosni) jsme byli casto rozcarovani vice, nez je zdravo a nez bysme byli, cestovat v blahe nevedomosti ...
čtvrtek 7. října 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)