Hola do Cech, zdravime vas z Marxe…vcera jsme projechali uz Engels a marne vyhlizime Beatles…
Od posledniho prispevku se stalo nasledujici:
Vyjezd z Volgogradu byl nad ocekavani klidny. Po prejeti mostu pres prehradu na levy breh Volhy se nam tak ulevilo, ze jsme to na benzince oslavili Breznakem a Kozlem (ceskejch znacek piv jet u k sehnani nepocitane a to I Zatecky Gus – Husa, coz je rusky pivo, ktery vyrabej z zateckyho chmele). Po par km z Volzskij jsme se opet ocitli v pustine. Nikde nic, sucha pichlava trava, sem tam vyschlej potok nebo kanal (v kanale jmenem Lenin bylo vody dost, tak jsme tam smocili nase zapareny zadky). Pocasi se znacne zlepsilo – uz neni takovy vedro, ale vitr zasadne proti – takze to jde dost ztuha. Kdyz se zase zacla obejvovat vegetace a nam se na levym brehu zaclo libit, chlapik u Nikolaevska nam rekl, ze esli si nechceme dat 250 km douhou objizdku, meli bysme lodi prejet na druhou stranu Volhy. V mape je sice kreslenej most pres jedno rameno reky, ale ten most tam zkratka neni a trajekt nerabotuje. A tak jsme se prepravili do Kamisinu. Po vydatnym bloudeni mestem jsme se dostali na hlavni trasu Volgograd – Samara a stavili jsme se u prvniho kafe. Tam Ondreje uz ve vchodu odchytla zensina a doslo k osudovemu setkani etapy Volgograd – Saratov. Ona zensina – majitelka kafe – Nadezda, vsechno vi vsechno zna, byla v Cesku, kamionaci ji rikaji kralovna trasy. Prikazala svemu muzi Misovi, at nas vezme na koupacku, pak jsme se stavili u dvou poboznych babusek v derevne a naladovali se palacinkama s vsemoznyma dobrotama vyhradne domaci vyroby. Stravili jsme s nima hezky odpoledne, kecali az do noci a spali jsme primo za hospodou.
A pak uz jsme to masirovali na Saratov. Na rozdil od levyho brehu Volhy, pravej je kopcovatej a zelene vsude dost, provoz velkej, ale snesitelnej.
Mejte se a opet se snad ozveme z Ufy…Vasi H+O
Žádné komentáře:
Okomentovat