15.11.2010 - Malajsie - Langkawi

Cast pata: "Na Langkawi velmi zive cech se topi v pive!"
Delka pobytu: < 3,5 dne

Langkawi je jinej ostrov nez vsechny ostatni: neplati se tu spotrebni dan, asi kvuli podpore turismu v tyhle casti malajsie setsakra blizko thajsku, takze je ostrov snem vsech zavislaku na tabaku a alkoholu. Podle toho to tam vypada...natriskano zevlounama v hotelech a v duty-free obchodech jsou fronty na chlast. My ale vime, ze na nas v jednom gesthausu cekaj nasi profikajakari Phil s Vicki, jedem primo za nima a spolecne domluvime co dal.

Nasli jsme je celkem snadno, kratkej pokec pro zahrati, ubytovavame se na stejnym miste jak oni, ale v nocleharne (neco mezi telocvicnou a lazaretem, potkavame se tam s blaznivou skoroctyricatnici z kanady ktera se tu ocitla na kole...co ta projela je neuveritelny, na druhou stranu je dost sahla, takze kratka rozmluva nad cyklocestovatelstvim je tak akorat co s ni mit do cineni) a protoze kvuli nam tady zustavaj o den dyl tak domlouvame kratkej vylet na pucenejch motorkach k vodopadum. Jeste pred odjezdem nam delaj radost, darujou nam jejich starej fotak Nikon Coolpix L11 (oni si taky po utopeni svyho stroje koupili jinej, novej, a tendle meli jenom jako zalozni), tak snad fotky zas budou o neco vic koukatelnejsi...snad...

Na vodopadech je hezky, koupem se ve sladky vode a klouzem se po skluzavkach po skale...narazim si bok a loket, nastesti jenom to, Phill si myslel, ze slysi praskat zebra. Tim adrenalin konci, jedem zpatky na plaz, jidlo, pivko...
Rano se s nima loucime, jedou do thajska na ostrov Bulon, kde se za dva dny potkame, my si - kdyz uz jsme tady - trochu odpocinem...teda to byl plan, kterej se - jak je zvykem u vsech planu - nepoved. Jedem totiz navstivit Honzu...

Honza nam na strankach hedvabny stezky poradil ohledne kempovani na ostrove (neni to uplne jednoduchy) s tim, ze se muzem "u nich v gesthausu" stavit na kafe a pokecat. Pred par rokama prijel na Langkawi s tim, ze rozjede byznys s hadim jedem, to ztroskotalo, tak se upich v jednom z ubytovacich levnych zarizeni jako tajnej spolecnik, prilezitostne spolupracuje s cestovkama a je k ruce turistum "koupakum" (to sou ty, ktery se sem dostali s cestovkou za 60 000 kacek a nevystrci paty z rezortu, a kdyz jo, tak neumi anglicky a Honza se o ne stara). Jinak radi na svejch strankach batuzkarum se vsim moznym ohledne malajsie a Langkawi obvzlast. A pac koupaku neni z ceska moc, tak jeho den zacina kolem poledne, sedi na baru, lemta jedno za druhym, cuci na telku a na net a v noci rozdava uzitecny cestovatelsky rady. Jak dlouho by me to bavilo, to nevim, ale jestli jsem o Penangu psal, ze je to "kurvapohoda", tak todle je pohoda nebeska. A my si mohli den a pul tyhle nebesky uzivat spolu s nim a panem majitelem "Zackem" taky. Ono se to totiz nakonec nejak vyvrbilo, ze jsme u nich v arealu stanovali zadara pod strechou na betonu, pili jedno pivko za druhym, k tomu panaky (Hanule se samo jako obvykle krotila) a diskutovali s prijemnym internacionalnim a velezajimavym osazenstvem: Padesatnik australan na "lecebny kure" - pivo, whisky, ciga a morfium - po bouracce na svy Ducati 900 (pulku kostry ma nove z titanu), severoanglan kupujici a prodavajici nemovitosti v asii, francouzska, ktera od nekoho dostala letenku zadara, asi tak patnactiletej sved, kterej se - pres pivni mlhu - nas ptal odkud jsme asi desetkrat, nemeckej duchodce s ftipnejma historkama z nejlepcich restauraci sveta, nadrbana svedka (aspon podle Honzy) s moc hezkym vystrihem a nakonec Honza se Zackem, starsim panem s polovinou zubu, vecne pijicim whisky (prej je ale jinak dobrej muslim) a nas neustale ujistujicim, ze penize nejsou vsechno.

Takze jeste jednou: Diky Honzo a Zacku, i kdyz jsme toho z Langkawi moc nevideli, tak socializace ve vasem stanku byla moc prijemnou zmenou a konecne i povedenou teckou za nasim malajskym putesestvim! A protoze tady si na skrytou reklamu nehrajem, tak uvadime, ze jste u plaze Tengah a jmenuje se to tam u vas Zackry Guest House (www.zackryguesthouse.langkawinetworks.com ).

Malajska cast je u konce, suma sumarum se nam v malajsii libilo, i kdyz diky monzunum a drahy a slozity doprave jsme se nedostali uplne vsude, kam jsme chteli. Je to zeme, kde to proste funguje, o cenach se nedebatuje a jizdni rady jsou platny. Mazem do Thajska!

Vasi O+H