Zdravime z prochcanyho Wellingtonu!

fouka tu tak, ze se neda skoro po ulici chodit, behem minuty je clovek durch, este ze tu maji narodni muzeum, kde se neplati vstup a je tam moc zajimavejch veci...a pod strechou. Navic jeste dneska mame moznost se ususit v teple domova pani Barbary, to jest osoba, ktera si nas od vcera vzala pod sva ochranna kridla, pohostila nas chotnou veceri, sklenkou cervenyho, a ustlala nam na zemi v jednom z mnoha promrzlejch pokoju jejiho drevennyho domku. Zitra mizime rano trajektem na jizni ostrov...

Prvni cast puti mame teda za sebou, do hlavniho mesta jsme se dostali. Jak cesta probihala?

Prvni tri dny slapani v peknym pocasi, prvni noc spani po optani u manzelu na farme – nejdriv se jim moc nechtelo nas u sebe na pozemku nechat, po krizovym vyslechu ale poznali, ze nejsme zadny zakerny zlodeji, prinesli i velikonocni livance a odjeli na par dni k pribuznejm slavit svatky jara...teda tady vlastne podzimu. Dalsi dve noci jsme si nasli ke spani nezaplotovany kousky zeme, jednou s hromadou jedlejch hub okolo (byly fazole na houbach) a jednou u skladky mrtvejch ovci. Jeste ze foukalo smerem od nas...strasnej smrad. Den na to, po prijezdu do Mastertonu zaclo prset. Strasne. My zastavili u kramku pro nakup susenek a hle, prochazejicim kiwi-obcanum se nas zzelelo, pozvali nas k sobe domu na kafe, ususit, oteplit a na obed...moc mili lide, nakonec nas jeste vzali autem i s kolama 40km do kempu u Featherstonu, my stastny zbytek dne prohrali v kartach ve stanu a modlili se aby rano neprselo.
Neprselo. Prvnich par kilometru. Pak zaclo. Zrovna pod 10km kopcem, kterej nas cekal prekonat. A neprestalo zas az pod nej. Jo,byla nam zima, ani sme si nemohli ubalit cigo jak sme se klepali, nastesti v kavarne pod kopcem meli topeni a teplou vodu na zachode, pan kavarensky nam dal jeste z utraty slevu a dobrou radu a my po dalsich 40ti km dorazili do cile k pani Barbare.

Co z toho vyplyva? Jsou tu na nas moc hodni lide, vubec na nas poslednich par dni neni hodna priroda, je to vsechno tezsi nez jsme mysleli a buhvi jak to nase posledni bicyclo-trapeni dopadne. Navic nas to uz nejak nebavi a chcem uz bejt v cesku.

Nasledujici plan je uz ale ted jasnej: tri dny nas deli od sestry Bicakovny, ktera nam dokonce pres znamou jakousi domluvila na tejden v Motuece praci s jabkama. Takze na dalsich 10 dni snad plan jasnej. Pak se ozvem. Pak se uvidi.
Vasi promokli O+H