jsme zpet v plne sile podelit se s vami o vse mozne i nemozne z dalsiho naseho putovani po Nove Zelandii. Bohuzel ted nevime, jak jsme v poslednim prispevku zkoncili, co prozityho jsme popsali, tedy se mozna budem opakovat, omlouvame se kdyztak v tom pripade, jen velmi strucne:
Motueku jsme si dosyta praci uzili, nova pratelstvi navazali (tentokrat konecne internacionalni, krom dalsich prirustku ceskych osudu pomahajicim zelandskymu zemedelstvi jsme meli tu cest poznat i laksni postoj spoludelniku z byvale NDR – Michaela a Hannese z Leipzigu (cti Lajbcysh)) a nejake ty dolary vydelali. Tyden sberu jablek zde se odehraval ve stridave destivem pocasi, v case mezisberu se pilo pivo a vymenovaly kulturne socialni poznatky ze sveta. A protoze jsme znacne posilnili vykon celeho cirka stohlaveho sberacskeho muzstva sadu, jabka najednou dosly a nam nezbyvalo nez nastartovat opet nase stroje a vyrazit kupredu, zpatky ni krok.
Momentalne se nachazime v Reeftonu, celkem pekne dire kdesi uprostred kopcu severni casti hor jizniho ostrova, byvaly medeny ci zlaty cetrum tezby v okoli, dneska vesnice s tisicovkou obyvatel, benzinkou, jednim nefunkcnim bankomatem, gsm signalem a kempem, ktery se stal nasi zachranou po pekle, ktery nam tu pripravilo zelandsky pocasi.
Prvni tri dny z Motueky byly jeste fajn, krome par prasklejch dratu zadniho vypletu a jedny bouchly gumy zadniho kola se nic neprijemneho neudalo, pocasi pralo a to nejspis proto, ze jsme se teprve pomalu priblizovali do hor. Pak prislo to, ceho se kazdej cykloturista boji podobne, jako veder v okoli Volgogradu: lijavce. A ze tady prset umi kurevsky. Diky mistnim zivlum jsme si tak s Hance mohli vyzkouset pobyt 45 hodin ve stanu (diky ti Strastiku za karty Bohemiansky pro hru ferbl – Hanule me drti), spani ve vodni posteli (pod karimatkama se podarilo vzniknout jezeru), nepromokavost zadnich nasich brasen Ortlieb (100%) a cely den presunu na kolech v lijaku do Reeftonu, pri kterym jsme ocenili praci ingenieuru - vyvojaru cykloplastenek Jurek. Tady v suchu a teple chatky v kempu susime, jime, cucime na filmy a tesime se.
Zmenili jsme plan. Po planu “a”, “b”, “c” a “d” a naslednemu vraceni se k planu “b” jsme vymysleli plan “e”. Z Reeftonu mazeme pres Lewisovo sedlo co nejrychlejc na vychodni pobrezi, konkretne smer Kaikoura a pote Christchurch. Predpoved na nasledujici tyden hlasi na zapadnim pobrezi deste, na vychodnim jasno. Takze je jasno. A na co, ze se tesime? No prece na tulene v Kaikoure...
Libeme do cech a uz to pomalu muzete zacit dat chladit!
Vasi O+H
Váš plán 'e' se mi líbí. Kaikoura je dobré místo. Lituju Vás v těch zálandských chcancích kurevských, ale víte jak, co Vás nezabije-to Vás posílí...
OdpovědětVymazatDržím palce.
Ahoj O+H, no nez dorazite k vychodnimu pobrezi tak prejeme hodne stesti pri prejezdu Arthur’s pass. A už jste se setkali s vyhlasenym chytrym masozravym papouskem Kea? No jestli ne tak, byste ho meli jeste pred odletem vyhledat, muze to byt zabavny.
OdpovědětVymazatTak se mejte a uzivejte. Zdravi M+J a brzy na Dra.