Ahoj pratele, kamaradi...expedice Idixet pokracuje!
z destivyho marastu jsme konecne venku, i kdyz: snadny se z nej vymotat nebylo. Od Reeftonu jsme zazili dva dny deste, mrazu, vetru, mrazivyho deste a mrazivyho vetru, jedenkrat luxus ubytovani za stovku (v novozelandskych dolarech pozn.autoru) v motelu s peknym vyhledem na mraky, jedenkrat luxus ubytovani zadarmo v budce u silnice s peknym vyhledem na mraky, ale rano, rano na hory okolo a jasny mrazivy azuro vukol. 18km za Lewisovym sedlem rano 18-teho kvetna se prokleti nase prolomilo a od te doby zazivame slastne pocity vystaveni slunecnemu zareni a krase mistnich hor.
Potkali jsme se s Kubakama, popili jsme, posnidali jsme i jsme se nasmali a zazili horrorove hvilky pri pokusu dostat jejich obytny vuz zpet na silnici z naseho tajneho kempingoveho rosti, do Kaikoury postupujem svizne obklopeni vrsky travnato – skalnatych horstev, spime jednou u reky s mrtvym kancem, jednou mezi kravskejma kravincema u elektrickyho ohradniku, ale ani tyto chvilky problemu najit misto k noclehu, adekvatni ke kvalite naseho turistickeho umu, v nas neubiji pocity stesti a radosti.
Jestli jsme v Kaikoure videli tulene se dozvite priste. V poslednim prispevku. Z Cristchurche. Za par tam budem. A za par budem doma. Libame.
Vasi O+H
Šťastnou cestu domů!
OdpovědětVymazat